neděle 3. listopadu 2013

domečky

Tak se nám podzim přesunul do té smutnější poloviny. Barevné listí pomalu hnědne či je odvezeno pracovníky technických služeb, modrá obloha se schovává za kupou šedých mraků. Chvílemi poprchává, fouká studený vítr a snaží se nám necitlivě osvěžit paměť a připravit nás na nadcházející dlouhou (bože chraň, ať není dlouhá jako ta poslední!) zimu. Absolvuji povinnou minimálně hodinovou procházku na čerstvém vzduchu s kočárem. Dítě zachumlané do peřinek, ukodrcáno do hlubokého spánku pravidelně oddychuje. Mám čas koukat okolo sebe. V podstatě nemám co jiného na práci. Na mokré lavičce se sedět nedá, tak bloumám po parku a snažím se objevit nové cestičky a nové pohledy.
No vida, podařilo se. Opadalo listí a odkrylo spoustu samodomo-domečků...







Ne všechny domečky musely čekat na své znovuobjevení až na konec podzimu... 






úterý 22. října 2013

jistá paralela


kultivovaná příroda

Parky jsou kultivovaná náhražka skutečné přírody v prostředí měst. Člověku, který vyrůstal mimo větší města, připadají parky trochu jako onanie. Ještě ke všemu hodně sterilní onanie. Cestičky zarovnané, listí shrabané, odpadkové koše pravidelně vysypávané. Břízu, tedy neparkový strom, aby člověk pohledal. Z jednoho poetického důvodu jsem po ní pátrala. Prochodila jsem dva rozlehlé parky a našla ji až po neúspěšném lovu čouhat z okapu čtyřpatrového činžáku. Velkoměsta se zpravidla nemohou pyšnit bujnou vegetací, disponují jinými přednostmi, kvůli kterým se do nich lidé sestěhovávají.

Když ale už maloměšťák do velkoměsta zahnízdí, musí se spokojit s tím, co dané prostředí nabízí. Je potřeba přestat být přísný a začít se koukat. Úklidová četa ještě nenaběhla, naštěstí...













středa 16. října 2013

John Irving: Rok vdovou


Namočil ukazováček Rútiny pravé ruky do kečupu a prst jemně přitiskl na papírový ubrousek. Vedle otisku pravého ukazováčku udělal druhý otisk – tentokrát ukazováčku Rútiny levé ruky. Pak holčičce poradil, aby se na ubrousek podívala brýlemi do vody, které otisk zvětší tak, že nestejné rýhy uvidí. A tady byla – jak už zůstane stále: dokonale rovná čára na pravém ukazováčku. Přes brýle do vody vypadala téměř dvakrát větší než byla.
"To jsou tvoje otisky prstů - nikdo nikdy nebude mít stejné otisky prstů jako ty," řekl.
"A ta moje jizva tam bude pořád?" zeptala se ho znovu.
"O tu jizvu už nikdy nepřijdeš," slíbil Eddie.


čtvrtek 28. února 2013

listopadová Vídeň, listopadový Banát

Po třetí v jednom roce na výletě v rumunském Banátu. Tentokrát s několikadenní zastávkou ve Vídni. Ve Vídni jsem byla prvně, skoro jako všude. Byla strašná zima, jak už to na začátku zimy bývá, ale rozehřívalo mě nadšení a svařák. Pak samozřejmě vynikající káva, teplé štrůdly, silné polévky a procházky po výstavách.
















Banát nezklamal, jako vždy nás přivítal svou syrovostí a když víte, jaké dveře otevřít, i otevřenou náručí. Banát není idylka pro romantiky, i když, kdo chce, romantiku si najde. V listopadu to ale stejně moc romantické nebývá, je prostě zima a na nějaké courání po kopečkách to chce řádné oblečení. Jenže na konci podzimu, člověk zhýčkaný dlouhým létem, s sebou moc vrstev bohužel nemívá. Stánky s glühweinem samozřejmě také pomoc nenabízejí, tak je nutné sedět ve světnici u kamen nebo to risknout, promrznout na kost a doufat, že v kraji, kde je blíže k Bohu, si na nás ta viróza nedovolí.








Když už jsme u té romantiky, syrovost s romantikou jde ruku v ruce... Co se nezúčastnit domácí zabíjačky. Samozřejmě, nejtepleji bylo u kotle na škvaření sádla a u lahvinky s domácí slivkou.





potřeba přírody

Čím déle člověk žije v Praze, tím více tupí. Otupují se jeho smysly, vnímání, schopnost všímat si detailů, schopnost pozitivních emocí, empatie.
Někdy se zastavím a snažím se vzpomenout si, co jsem vnímala v horách, jaké jsem měla pocity, co se dělo v mém nitru. Ale bohužel, už ani hmatatelná vzpomínka neutkvěla. Někdy, po dlouhém soustředění se mi povede najít kousíček starého pocitu. Na chvilku...
Celá moje bytost nutně potřebuje vypadnout pryč, na dlouho, aby se rozpomněla a opět se stala vnímavou.




Tohle ale taky pomáhá, alespoň na chvíli.